

Pracujeme na tom, aby svět byl lepší.

Z provozního zaměstnance OPERATION MANAGER:
Příběh Radka Holotíka, který se vypracoval až na vrchol.
Příběh Radka Holotíka je neuvěřitelnou cestou od skromných začátků až na samotný vrchol úspěchu. Jeho neúnavné odhodlání a tvrdá práce přinesly mimořádné výsledky, a to navzdory mnoha překážkám, které musel překonat. Od malého chlapce s velkými sny až po uznávaného lídra ve svém oboru
Začínal jste v roce 2017 ve firmě ISS, kterou odkoupilo B+N. Jaké byly vaše začátky?
Začátky byly těžké. I když jsem dělal předtím v provozu, nešlo přímo o úklid, což bylo pro mě částečně nové. Nicméně jsem se s tím nějak popral. Ani jednou jsem neměl pocit, že to nedám.
Bylo těžké naskočit na nastavené procesy?
To ani ne. Dostal jsem od své nadřízené poměrně dost času. Měl jsem i výborné kolegy, kteří mi pomohli. Bylo to hodně o jednotlivých zakázkách a o klientech. Ovšem stačí vám jeden nepříjemný klient mezi desítkami jiných a dokáže vám tu práci hodně znepříjemnit. Měl jsem tuto zkušenost hned na začátku, z tohoto pohledu to bylo těžké.
Co máte vše na starosti?
Od 1.9.2023 došlo k přerozdělení oblastí a z team leadera jsem se stal OPERATION MANAGEREM. Nově mám na starosti část Prahy a západní Čechy. Mám na starosti Team Leadery (provozní zaměstnance) v dané oblasti a mnoho zakázek. Zároveň i partu na speciální práce, která sídlí v západních Čechách.
Co vám s novou pozicí přibylo?
Spousta povinností navíc. Větší zodpovědnost. Více administrativy. A kdybych měl porovnat časovou stránku, tak je to velký rozdíl. Můj nejlepší kamarád je teď můj stříbrný počítač. Ono je to dané jednak tou pozicí, a jednak časovým obdobím, protože se blíží konec roku a k tomu se vážou budgety, forecasty a spousty věcí s tím spojených. Takže musím říct, že je to náročné.
Tím, že změna proběhla uvnitř firmy, tak znám procesy a vím, na koho se obrátit. Z tohoto hlediska to bylo jednodušší. Věděl jsem, že to bude náročné, což se potvrdilo nad očekávání. Nabídku na vyšší post jsem přijal i díky tomu, že mám už větší děti, které jsou samostatnější.
Kolik hodin denně pracujete?
Neberu to na hodiny, takhle to v provozu nefunguje. Neřeknu vám, kolik hodin sedím u notebooku, protože do toho řešíte spousta dalších věcí. Pokud je potřeba, pracujete i na státní svátek, tlačí vás například nějaká uzávěrka a termíny.
O víkendech se snažím nepracovat. Ale provoz je obecně o tom, že pracujete dle provozních potřeb klientů, což může být někdy složité. Někdy máte dva dny, kdy je to dobré a dva dny, které jsou náročné. Nechci si stěžovat. Snažím se si čas více plánovat.
Měl jste poměrně velké zakázky, které pro vás byly takové srdcovky?
Určitě Psychiatrická nemocnice Bohnice, kterou mám stále pod sebou napřímo. Všechny zakázky, které jsem měl, jsem předal, ale jen Bohnice jsem si nechal. Zde jsem strávil určitě nejvíce času.
A druhá moje srdcovka je ArtGen Office, což jsou takové dvě velké kancelářské budovy, které mám od začátku. Nějak mi přirostly k srdci i tím, že ten klient je velmi rozumný.

Co máte na starosti v Bohnicích?
Probíhalo tam náročné výběrové řízení, ale jsme rádi, že můžeme pokračovat. Je to velký klient. V areálu je 36 (lůžkových) pavilonů, z nich děláme polovinu, ale budov je mnohem více, například pro sociální služby a další ubytovací kapacity. Areál je opravdu město ve městě. Řešíme tam čistě a jen úklid.
Když si lidé představují psychiatrickou nemocnici, tak si myslí, že tam jsou jen blázni. Tak to ale není, jsou pavilony, kde je to naprosto bez problému. V některých částech si pacienti uklízí pokoje i sami a my děláme zbytek. Pak jsou naopak pavilony, které jsou hodně náročné. Narovinu si říkám, kdybych se měl živit úklidem, tak tam bych pracovat nechtěl. Asi si člověk zvykne na všechno, ale… Klobouk dolů před lidmi, kteří tam pracují. Narazíte tu i na přísnější pravidla oproti běžnému úklidu kanceláře. Například tam nesmí úklidový vozík zůstat bez dozoru, aby to pacienti nevypili atd.
Máte nějaké komplikovanější zakázky?
Měl jsem zakázku v elektrárně v Kladně, což bylo velmi náročné na bezpečnost práce. Kolegové mají i další těžké provozy, ale myslím, že bezpečnost práce je všude na prvním místě. Děláme z 80 procent kancelářské prostory, kde také zaměstnanci prochází školením o bezpečnosti, ale nemáte tu taková rizika, jako když uklízíte v elektrárně mezi posuvníky s uhlím.
Také jste někdy zastupoval a uklízel vy sám, když někdo vypadl?
Myslím, že to se stalo nám všem, kteří řešíme úklidové zakázky, o tom nepochybuji.
Na co kladete ve své práci největší důraz?
Jednoznačně na to, aby lidé měli s čím pracovat, aby měli všechny pracovní pomůcky. Nemohu po lidech chtít, aby bylo všechno na sto procent uklizeno, když nemají čím vytírat, nemají hadr nebo chemii. Pokud to nemají, tak se jich nemohu ptát, proč není práce hotova.
Co vás v B+N drží?
Vždycky jsem se snažil svého nadřízeného neotravovat se zbytečnostmi a moji nadřízení to myslím vždycky ocenili. Slýchal jsem: ty si většinu věcí vyřešíš sám, ty mi voláš, jen když opravdu potřebuješ něco zkonzultovat. Vždycky jsem se to snažil dělat sám a oni mi to vraceli, že mě nikdy nezatěžovali zbytečnostmi. Moje největší devíza byla, že jsem si mohl dělat věci po svém a bylo mi to umožněno.
Kdybyste měl někomu doporučit, aby nastoupil k nám…
Shodou náhod jsem známé doporučil naši firmu. Není to úplně klasický případ. Kolegyně, která nastoupila po mě, byla dříve kontaktní osobou mého zákazníka. Pak dělala chvíli něco jiného a v momentě, kdy sháněla práci jsme u nás hledali někoho k nám na mojí pozici. Tím, že jsme spolu předtím komunikovali na dennodenní bázi, tak znala naši firmu a já ji. Klidně bych mile rád doporučil práci v B+N i někomu dalšímu.
Jaké jsou vaše argumenty, proč pracovat u nás v B+N?
Myslím si, že jsme rostoucí firma. Když beru složení lidí, tak je tu dobrý tým, což není vždy všude. Nikdy jsem se tu nesetkal s tím, že by na mě někdo neměl čas a nepomohl mi. Ohledně benefitů se to také zlepšilo, což je dobrá práce našeho HR oddělení.
Jaké jsou vaše koníčky?
Ale tam kde bydlíme, nebyla možnost dětského basketbalu. Pořád jsem váhal, jestli se pustit do trénování. Stejně bych strávil mraky času na cestě, když bych ho vozil na druhou stranu Prahy, tak jsem se rozhodl, věnovat se trénovaní dětí. S kolegou jsme začínali úplně od nuly a založili jsme mládežnický tým minibasketbalu (Basketbalový klub TJ Slovan Bohnice)
Také velmi rád jezdím na kole. Když je nějaké rozumné počasí a nejsem s rodinou nebo na basketu, tak se snažím vyjet na kole, kdy to jen jde.


Radek Holotík